Kateřina ve své práci propojuje precizní grafické zpracování s hlubším obsahem projektů – ať už jde o knihy, výstavní projekty, nebo kulturní komunikaci. Zajímá ji design, který není pouze estetickým výsledkem, ale pomáhá vyprávět příběhy a otevírat důležitá témata.
Ocenění Národní cena za studentský design *GRAND získala před čtyřmi lety za autorskou knihu K20.
K20
K20
K20
Betlém je vážná věc: Modlitební knížka pro 21. století
Betlém je vážná věc: Modlitební knížka pro 21. století
Betlém je vážná věc: Modlitební knížka pro 21. století
Labe – příběh řeky: Kniha, která vypráví příběhy nejen po proudu Labe
Labe – příběh řeky: Kniha, která vypráví příběhy nejen po proudu Labe
Labe – příběh řeky: Kniha, která vypráví příběhy nejen po proudu Labe
Okna do ráje: Publikace srhrnující dosavadní dílo umělce Jana Knapa
Okna do ráje: Publikace srhrnující dosavadní dílo umělce Jana Knapa
Okna do ráje: Publikace srhrnující dosavadní dílo umělce Jana Knapa
ROZHOVOR S KATEŘINOU
Před čtyřmi lety jsi získala hlavní cenu v soutěži Národní cena za studentský design. Zajímalo by mě, jak na to vzpomínáš?
Kateřina: Pamatuji si, že jsem tenkrát byla ohromně překvapená. Nečekala jsem, že dostanu hlavní cenu. Byla to euforie, radost. Díky ocenění mě oslovilo několik subjektů s nabídkou rozhovoru, což mi pomohlo dostat se více do povědomí lidí a lépe se profesně prosadit.
V rozhovoru k ocenění jsi říkala, že podobné úspěchy člověku mohou dodat sebedůvěru a odvahu své práce více publikovat. Jak se od získání ocenění proměnil tvůj vztah k vlastní tvorbě? Je pro tebe lehčí jít takzvaně s kůží na trh?
Kateřina: Určitě, ale zároveň jsem pochopila, že člověk se nikdy nemůže zavděčit všem. Vím, proč konkrétní projekty dělám, s kým je tvořím, a také, pro koho.
Tvůj úspěch v soutěži postupně vyústil i v to, že ses stala členkou spolku Design Cabinet CZ. Jaká je dnes tvá role v týmu, v čem tě tato činnost obohacuje?
Kateřina: V Design Cabinetu CZ se věnuji především organizaci a vizuální komunikaci Národní ceny za studentský design. V současnosti pracujeme na novém webu Design Cabinetu CZ.
Přibliž prosím čtenářům svou tvorbu. Na co se zaměřuješ?
Kateřina: Zaměřuji se primárně na tvorbu vizuálních identit, webdesign, knižní typografii, sazbu a ilustraci, převážně v kulturním sektoru. Baví mě různorodost projektů, ke kterým se dostanu – někdy je to hravá vizuální identita, jindy sazba knihy, která funguje jako modlitební kniha pro 21. století. Potom třeba grafické zpracování výstavy nebo vizuál pro sympozium. Věřím, že design nemusí za každou cenu křičet, ale v první řadě musí fungovat. Ráda pracuji s precizními detaily, aby celek působil sofistikovaně a promyšleně. Je pro mě důležité, aby vizualita měla logiku a hloubku a nešlo jen o prázdnou estetiku.
A na co se můžeme těšit v rámci expozice Mladí a úspěšní II.? Můžeš nám představit projekty, které na výstavě uvidíme, i pro čtenáře, kteří se do Prahy nedostanou?
Kateřina: Jsou to převážně knihy. Začnu knihou Betlém je vážná věc. Ta pro mě byla zprvu velkým oříškem. Na začátku jsem dostala texty a krabici skic k betlémským scénám. Ty doslova vytáhl z koše můj kolega Jan Šícha, který připravoval celou obsahovou koncepci. Ve studiu jsem si rozložila jednotlivé skici vedle sebe a přemýšlela, jak s nimi pracovat. Každá skica se mi zdála krásná a dokonalá, i když byla kompozice „nehotová“. Nakonec vznikla formátem drobná, obsahem pestrá publikace, které pracovně říkám „modlitební kniha pro 21. století“. Publikace obsahuje text profesora Tomáše Petráčka k betlémskému tématu, myšlenky Jana Knapa zaznamenané Janem Šíchou, reflexi díla Jana Knapa od evangelického faráře a signatáře Charty 77 Zdeňka Bárty i text Davida Auchrichia, který zasazuje Knapovu tvorbu do souvislostí výtvarného umění. Nechybí ani historický oblouk k dílu českého filozofa a kněze Vincence Zahradníka.
Další knižní projekt je LABE – Příběh řeky. Tvořili jsme jej opět s Janem Šíchou a nakladatelstvím Labyrint více než dva roky. Na začátku byl nápad, Jan Šícha pak postupně začal psát text, který mu přišel z nakladatelství značně zredukovaný. Já mezitím vytvářela různé grafické cesty. Jan Šícha kolem Labe cestoval – fotil, psal a sbíral materiál. Nakonec jsme měli přes 10 000 obrazových materiálů k výběru. Začala vznikat vizuální podoba knihy, v níž žádná stránka není stejná. Labe plyne a pod stranami se rozprostírá vodní mapa. Je to evropský veletok, ale každý z něj vidí jen ten svůj kousek. Třeba z Čech se obvykle dohlédne nejdále k Míšni a od moře z Německa se pramen v Krkonoších jeví ještě vzdálenější než Alpy. Proto se Labe musí spojovat a vyprávět. Tato kniha propojuje Labe do celků z pohledu dějin, ekologie a kultury, ale také hospodářství a dopravy. Unikátní říční cestopis lze číst po i proti proudu.
Teď nejnovější projekt – Okna do ráje. Grafické zpracování výstavy pro umělce Jana Knapa a kniha k výstavě. Samotná kniha obsahuje reprezentativní výběr děl autora s texty odborníků i umělcových přátel. Starší kresby naznačují autorův vývoj, reprodukce obrazů dokládají nezaměnitelný malířský rukopis. Kurátoři výstavy Miriam Kolářová s Janem Šíchou se jako autoři a editoři zhostili pečlivého výběru textů. Je zde bohaté obrazové vyprávění. U některých obrazů je vidět linie vývoje motivu – od kreseb a pérovek přes akvarely až po finální malbu. Kniha nabízí čtenáři možnosti čtení nejen skrze text, ale právě přes čistě vizuální linku. Ve velmi krátkém čase vznikla jak samotná výstava, tak kniha ve velkém formátu o 224 stranách.
Teď nejnovější projekt – Okna do ráje. Grafické zpracování výstavy pro umělce Jana Knapa a kniha k výstavě. Samotná kniha obsahuje reprezentativní výběr děl autora s texty odborníků i umělcových přátel. Starší kresby naznačují autorův vývoj, reprodukce obrazů dokládají nezaměnitelný malířský rukopis. Kurátoři výstavy Miriam Kolářová s Janem Šíchou se jako autoři a editoři zhostili pečlivého výběru textů. Je zde bohaté obrazové vyprávění. U některých obrazů je vidět linie vývoje motivu – od kreseb a pérovek přes akvarely až po finální malbu. Kniha nabízí čtenáři možnosti čtení nejen skrze text, ale právě přes čistě vizuální linku. Ve velmi krátkém čase vznikla jak samotná výstava, tak kniha ve velkém formátu o 224 stranách.
Na několika z těchto projektů ses podílela s Janem Knapem. Co ti tato spolupráce přinesla a jak se s autorem pracovalo?
Kateřina: Je to báječné. Vznikly vlastně už tři knihy a další menší tiskoviny. Rozhovory s Janem Knapem mi do života přinesly nové, důležité pohledy. V této souvislosti je zásadní zmínit ještě jednoho Člověka – Jana Šíchu. Právě s ním jsem se poprvé setkala ve chvíli, kdy hledal někoho, kdo by zpracoval knihu Můj obraz je jako pohlazení chudáka, věnovanou příběhu Jana Knapa. Za tu dobu se z nás stali přátelé a společně jsme vytvořili několik krásných projektů.
Mimochodem, tu výše zmíněnou knihu bych ráda doporučila čtenářům. Může je obohatit o nespočet hlubokých myšlenek. Zároveň pochopí, s jakou pokorou Jan Knap tvoří. Mé grafické práce si velice váží, což já sama vnímám jako mimořádnou poctu.
Z tvého vyprávění je cítit, že pro tebe spolupráce s Janem Knapem nebyla jen profesní zkušeností, ale měla i osobní rozměr. Ráda bych se proto ještě zastavila u filozofie, která provází tvou designérskou práci. Jaké jsou tvé hodnoty? A co podle tebe musí splňovat dobrý design?
Kateřina: To jsou vlastně dvě rozdílné otázky. Hodnoty jsou kompas, podle kterého se řídím ve všech oblastech života. Dobrý design by měl maximálně splňovat svůj účel a zároveň mít vysokou estetickou kvalitu, ta by ale neměla být nikdy samoúčelná.
Vnímáš zodpovědnost spojenou s designem? Jak se do tvého uvažování o designu promítá například udržitelnost, design zaměřený na člověka nebo společenská odpovědnost?
Vnímáš zodpovědnost spojenou s designem? Jak se do tvého uvažování o designu promítá například udržitelnost, design zaměřený na člověka nebo společenská odpovědnost?
Kateřina: Kvalita, kvalita, kvalita. Ať už jde o knižní sazbu, nebo komplexní vizuální identitu, naše práce vždy nevyhnutelně ovlivňuje a formuje svět kolem nás. Snažím se navrhovat věci, které nepodléhají překotným trendům, ale mají trvalejší hodnotu. Udržitelnost v mém oboru by neměla být jen o tom, že nahradíme tištěné knihy digitálními formáty nebo že budeme volit výhradně ekologické papíry pro tiskoviny. Jde především o snahu netvořit zbytečné výstupy, což je z velké části o debatě s klienty a o hledání toho nejlepšího řešení.
Pokud tvořím hmotné výstupy, snažím se vybírat kvalitní materiály, které se hned nezničí. S tím jde ruku v ruce precizně zpracovaný návrh, k němuž si koncový uživatel vytvoří vztah. Když dostane letáček k výstavě, který ho vizuálně osloví, nezahodí jej, ale připne si ho třeba na lednici. Když uvidí tašku s promyšleným potiskem a z pevného materiálu, měla by ho zaujmout natolik, že za ni bude ochoten zaplatit i o něco vyšší cenu. Tím pádem nemusíme chrlit tašky, jejichž výrobní cena je sice 40 korun, ale po prvním vyprání se rozpadnou.
O společenském dopadu designu jsi ostatně přemýšlela už při vzniku autorské knihy K20. Čtenáře, kteří v roce 2022 sledovali tvůj úspěch v soutěži Národní cena za studentský design s autorskou knihou K20, bude jistě zajímat, co s projektem bylo dále. Tehdy jsme se bavily o tom, že by bylo skvělé publikaci dostat k více čtenářům. Povedlo se to?
Kateřina: Snad ano. Kniha vyšla knižním nákladem a nyní je k dostání v nemocnici v Kosmonosech. Moc mě to těší. Více informací najdou čtenáři na webu Psychiatrické nemocnice Kosmonosy.
Kniha K20 byla zajímavá i tím, že vznikla s cílem pomoci otevřít náročné téma, které je ve společnosti stále do jisté míry tabuizované. Je pro tebe stále důležité, aby měl design kromě estetické a komunikační funkce také konkrétní lidský dopad?
Kateřina: Pro mě design nikdy nebyl jen o tom udělat věci vizuálně lákavé. Má obrovskou sílu otevírat témata, zprostředkovávat emoce a usnadňovat komunikaci tam, kde samotná slova někdy nestačí. Konkrétní lidský dopad je pro mě tedy stále naprosto zásadní – dává mé práci hlubší smysl.
Vzbudit v lidech radost, nadšení nebo pocit porozumění – to jsou podle mě ty podstatné dopady.
Vzbudit v lidech radost, nadšení nebo pocit porozumění – to jsou podle mě ty podstatné dopady.
Knihy tvoří dlouhodobě významnou součást tvé práce. Už v našem prvním rozhovoru jsi vyprávěla, co pro tebe znamenají. Zůstává pro tebe kniha i dnes jedním z nejdůležitějších médií pro autorskou tvorbu?
Kateřina: Kniha pro mě rozhodně zůstává jedním z nejzásadnějších a nejmilejších médií. V dnešní zrychlené, digitální době má dobře zpracovaná fyzická kniha obrovskou hodnotu, minimálně tedy pro mě. Slova a věty totiž nejsou jediným způsobem, jak je možné předat příběh. Číst knihu je někdy možné i úplně bez textu. Volba papíru, formát, typografie, kompozice, precizní sazba nebo tvorba obrazového materiálu – to všechno tvoří komplexní hmatatelný zážitek, který na obrazovce zkrátka nelze replikovat.
Když se ohlédneš za obdobím od získání Národní ceny za studentský design, který profesní nebo autorský krok považuješ za nejdůležitější? Změnilo se toho za ty čtyři roky hodně?
Kateřina: Všechno je jinak. Moudří tuší, že odkazuji na Jana Wericha. Nemyslím, že bych udělala jeden velký zásadní krok, ale mnoho malých pozvolných kroků. Pracuji pod značkou punc.design, s kamarády máme studio desetdeka.design. Mám za sebou spoustu projektů se skvělými lidmi. Ohromně si toho vážím, protože vím, že mít práci, která mě naplňuje, zároveň mě uživí, a ještě v přátelském kolektivu rozhodně není samozřejmostí.
Když mluvíš o tom, jak se tvá profesní cesta postupně vyvíjela – živíš se dnes už naplno designem? Je to v současné době výzva?
Kateřina: Jednou jsem měla brigádu v kavárně, to mi bylo 18. Byla to dobrá zkušenost, ale věděla jsem, že se chci živit designem, grafikou a uměním. Od té doby se pohybuji v tomto sektoru a snažím se svou práci dělat nejlépe, jak v dané situaci mohu. Vidím mnoho možností, kde se dokáži uplatnit. Popravdě mám mnohem více nápadů než na jeden život. A jestli je to výzva? Nejspíše ano. Mohla jsem si zvolit obor, ve kterém by bylo jednodušší zabezpečit sebe i rodinu, a kde bych měla výrazně vyšší příjmy. Otázka je, zda by mě to naplňovalo, zda by mě to nevyčerpalo a zda by pak můj život nebyl plochý a já utrápená. Takže se snažím v oboru, který je mi nejbližší, využít svůj potenciál naplno.
V profesních začátcích to často nebývá lehké. Jakou podporu by podle tebe mladí tvůrci potřebovali?
Kateřina: Jedna věc je, co by potřebovali od společnosti – druhá, co jim samotným chybí. Řeknu jen pár bodů: kritické myšlení, chuť se neustále učit něco nového a odvahu.
Když se vrátíme k tvé vlastní profesní cestě – jaký největší úspěch jsi od doby účasti v soutěži zažila?
Kateřina: Řekla bych, že nejdůležitější jsou úspěchy, které se odehrávají v osobní rovině. Ale pokud se mám zaměřit na pracovní segment, mohu zmínit třeba Cenu Památníku národního písemnictví pro mladé úpravce do 30 let, kterou památník udílí společně s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze. Pak mohu vzít za úspěch každou vytištěnou knihu nebo úspěšnou zakázku.
Máš nějaký design, na který jsi nejvíce hrdá?
Kateřina: Není to jedna konkrétní práce. Jsou to rozhodně zpětné vazby. Ať už od klientů, rodiny a přátel, nebo lidí, ke kterým se moje kniha dostane. Těch je mnoho. Moc mě těší, když dostanu e-mail od člověka, kterého třeba ani neznám.
„Ono je fajn knížky číst, ale někdy úplně stačí na ně jenom koukat. To mi nedávno připomnělo Labe od Jana Šíchy a Kateřiny Puncmannové, které na mě v knihkupectví zamrkalo svým jasně modrým okem a slíbilo mi, že když si je odnesu domů, budu o to šťastnější, o co budu chudší.“ To je citace z článku čtenáře, kterého kniha nadchla natolik, že se o ní rozepsal.
To je moc hezká zpětná vazba, která tvůrce určitě potěší! Proč je pro tebe design srdcovou záležitostí? Dokáže tě něco stále při práci překvapit?
Kateřina: Design je pro mě srdcovou záležitostí, protože je to způsob, jak dávat věcem řád a smysl. Obohacuje mě především tím, že to zdaleka není jen o estetice, ale z obrovské části o psychologii. Pokaždé, když tvořím novou vizuální identitu nebo sázím knihu, musím se vcítit do toho, jak s ní bude koncový uživatel interagovat. Fascinuje mě ten proces, kdy z abstraktní myšlenky vznikne promyšlený, často fyzický a hmatatelný výsledek, který má trvalejší hodnotu a reálně formuje to, jak lidé vnímají své okolí.
A co mě dokáže překvapit? Toho tolik není, ale pokud ano, je to právě vlídné a laskavé chování lidí.
V našem předchozím rozhovoru jsi řekla, že tě často inspirují problémy. Platí to stále? Co tě na takových projektech nejvíce přitahuje?
Kateřina: Problémy, náročná témata nebo „prázdná pole“ mě přitahují, protože mám prostor zde něco alespoň trochu změnit.
A když se podíváš do budoucna – proměnil se nějak tvůj designérský sen od našeho minulého rozhovoru? Daří se ti ho naplňovat?
Kateřina: Upřímně jsem se musela podívat, co jsem tehdy odpovídala a zase tolik se nezměnil, jen se mi podařilo některých cílů dosáhnout, za což jsem velmi vděčná. Pořád doufám, že neustrnu a nevyhořím. Dále si za cíl kladu držet si stabilitu mezi osobním a pracovním životem. Stále se věnovat naplno designu, umění, ale i svým blízkým.
Na čem právě pracuješ a jaké projekty tě čekají v nejbližší době?
Kateřina: Právě pracuji na knize Grünes Band pro německé nakladatelství Pustet. Jinak jsem připravovala grafiku na Dny duševního zdraví v Psychiatrické nemocnici v Kosmonosech. Zároveň s Klárou Zápotockou tvoříme materiály pro Starou čistírnu v Bubenči. A ráda bych se pustila i do další autorské knihy.
Tak to se máme na co těšit! Kde mohou mezitím zájemci vidět nebo sledovat tvou práci?
Kateřina: Nejlepší bude, když si přijdou popovídat k nám do ateliéru.
Už tak trochu tradičně bych ráda zakončila rozhovor otázkou, co tě v poslední době potěšilo?
Kateřina: Toho je tolik, že bych ani nevěděla, čím začít. Každý den se raduji ze spousty malých i větších momentů.
Rozhovor připravila: Julie Vojtková
Více informací o knize K20 Více informací najdou čtenáři zde:
Celou recenzi na knihu Labe – Příběh řeky, z níž se v rozhovoru cituje, si můžete přečíst zde: