Markéta dnes navrhuje vizuální identity, podniká na volné noze a otevřeně mluví o tom, že profesní cesta nebyla vždy jednoduchá.
Ocenění Národní cena za studentský design *GRAND získala před osmi lety za projekt hmatového písma a piktogramů Tactus Type.
Tactus Type
Tactus Type
Tactus Type
Lezecký průvodce pro Adršpach I
Vizuální identita pro Hospodský kvíz Funee
Vizuální identita pro Redikid
Návrh grafiky pro Web Lugi
Design holí Haakon
Vizulní identita pražírny
Vizuální identita Lion
Vizuální identita OP Cable
Vizuální identita IP Systém
Vizulní identita Svět plodů
Značka pro vilu Wellnerova + logo Mohyla
ROZHOVOR S MARKÉTOU
Před osmi lety jsi vyhrála hlavní cenu v soutěži Národní cena za studentský design. Zajímalo by mě, jak na to vzpomínáš?
Markéta: Soutěž vnímám určitě pozitivně, je to především příležitost pro mladé a začínající designéry, jak se zviditelnit a získat nějakou zkušenost s podobnou institucí, což je skvělé. Také si myslím, že je to jedna z mála příležitostí včetně samotného studia na vysoké škole, která mi umožnila věnovat se nějakému tématu do takové hloubky a realizovat se. Samotná výhra v soutěži ale člověku nezajistí trvalý úspěch či renomé, je to spíš takový dobrý výchozí bod a motivace. Aby se posouval dál, musí tomu dát značné úsilí, alespoň já to tak vnímám.
Přibliž prosím čtenářům svou tvorbu.
Markéta: Zaměřuji se především na tvorbu vizuálních identit s přesahem do brandingu, ať už se jedná o kompletní redesign či pouze facelift. Pomáhám vybudovat nejen vizuální podobu značky, ale také to, jak bude značka vnímaná, a jak by měla správně komunikovat. Ráda pracuji pro menší až středně velké firmy, které mají zajímavý produkt či službu a jsou otevřené novým věcem.
Jaké jsou tvé hodnoty jakožto designéra?
Markéta: Hodnoty designéra jsou pro mě částečně i osobní záležitostí. Snažím se být vždy profesionální, ale někde už role profesionála překračuje hranici osobní.
V první řadě by měla být práce designéra motivována nejen penězi, ale také tím, zda nám dává nějaký smysl. A věřte nebo ne, na designu se to pak chtě nechtě projeví. A smysl může dávat třeba jen to, že mají obě strany radost z dobře odvedené práce. Férové jednání, důvěra, spolehlivost, morálka, a tak podobně, to jsou hodnoty, které se určitě dají aplikovat na všechno včetně samotné tvorby a většinou jsou skvělým předpokladem pro dobrou spolupráci.
Zmiňuješ, že hodnoty designéra se promítají i do samotné tvorby. Když se tedy podíváme přímo na výsledek práce – co podle tebe musí dobrý design splňovat?
Markéta: Oblíbené slovíčko designéra je „funkční“, protože to dobrý design zkrátka v první řadě musí být. :) Pod to by se mohlo schovat úplně všechno, jako třeba chytrost, účelnost, kvalitní řemeslo, nadčasovost…
Vnímáš zodpovědnost spojenou s designem? Už ve své diplomové práci ses věnovala návrhu, který měl lidem se zrakovým postižením usnadnit orientaci. Zůstává pro tebe i dnes společenský přínos jedním z hlavních kritérií při výběru projektů, kterým se věnuješ?
Markéta: Odpovědnost určitě vnímám. Ostatně jako každá jiná profese s sebou nese určitou odpovědnost a nemusí se nutně jednat o profesi lékařů zachraňujících životy. Pokud něco dělám, zanechávám za sebou nějakou stopu, ať už hmatatelnou či ne. A to ovlivňuje další věci. Znáte efekt motýlích křídel? I malé věci mohou ovlivnit hrozně moc, i když to na první pohled není vidět. Grafický design je vizuální obor, tedy jakmile ho spatříte, je vnímán okamžitě. Když se rozhlédnete kolem sebe, vidíte ho všude. Ve veřejném prostoru je spousta „grafického odpadu“, který se chtě nechtě projevuje i na naší psychice. Kultivace designu je proto určitě důležitá. I když se bohužel subjektivně může zdát naprosto druhořadá.
Své projekty si nevybírám podle toho, zda mají zjevný společenský přínos. Věřím, že každý se může takovým projektem stát.
V soutěži Národní cena za studentský design jsi v roce 2018, jak už jsem před chvilkou naznačila, zabodovala s prací Hmatové písmo a piktogramy Tactus Type. Jaký byl osud tvého oceněného designu? Podařilo se jej dostat do praxe nebo k běžným uživatelům?
Markéta: Téhle otázky jsem se trochu bála, to se přiznám, ale dala se očekávat. :) I když s odstupem času musím říct, že jsem asi nedělala nic, za co bych se musela nějak ospravedlňovat, trochu lituji, že jsem se víc nesnažila. Kolem projektu se v té době prohnala určitá vlna zájmu, ale svézt se na ní k dosažení realizace projektu s sebou neslo značné finanční a časové investice, střet s institucemi a hodně byrokracie. To mě tenkrát celkem odradilo od podniknutí dalších kroků. Proto jsem projekt odsunula na dobu neurčitou. Pamatuji si ale, že se mi ozval jeden klient zaměřující se na výrobu dveří s poptávkou na hmatové štítky. Musela jsem mu vysvětlit, že bohužel není v mých silách a ani kompetencích mu štítky doma vyrobit a také se zaručit za jejich validitu v rámci tyflopedie, která má pro hmatové prvky svou normu a schvalovací procesy. Proto jsem ho odkázala na firmu, která je vyrábí, a vytvořila jsem mu alespoň grafický podklad. Tenkrát jsem také byla na začátcích své kariéry a po škole jsem řešila především své uplatnění. Existenční věci mi samy o sobě daly dost zabrat. Priority byly zkrátka jiné, ale dneska už si umím představit, že by se s tím dalo pohnout. Tak uvidíme. :)
Tak to ti budeme držet palce. Byla by škoda, kdyby takový projekt zůstal jen v této fázi. Tvůj projekt ukazoval, že řešení navržené pro specifickou skupinu uživatelů může být přínosné i pro širší veřejnost. Máš pocit, že se od té doby přístup k inkluzivnímu designu proměnil?
Markéta: Nezaznamenala jsem v tomto směru zásadnější změny, ale vnímám, že toto téma je o něco víc v povědomí, a že se stává i jakýmsi trendem. Možná i díky sociálním sítím a stoupajícímu počtu zainteresovaných influencerů či youtuberů, kteří se mohou vyjadřovat k veřejnému prostoru a obecně k sociálním tématům. Což je ale za mě dobře.
Když se ohlédneš za obdobím od získání Národní ceny za studentský design, který profesní nebo autorský krok považuješ za nejdůležitější?
Markéta: Asi bych vyzdvihla období, které mi udělalo celkem velký zásah do života, a to zranění, díky kterému jsem si ujasnila některé priority. Tenkrát jsem se rozhodla odstěhovat z Prahy a najít si práci, která mi bude hlavně něco přinášet. A to se mi splnilo díky práci v Olomouckém studiu Rency, kde jsem se mohla z juniorní pozice posunout na seniorní a dostat se ke spoustě zajímavých zakázek. Dalším zásadním krokem v mé profesi byl úplný přechod na volnou nohu, který jsem učinila teprve před dvěma roky. Dneska už neberu svoji práci jako něco, čemu se člověk zcela oddá a už to zkrátka neberu tak vážně. Teď žiji již čtvrtým rokem v Liberci a mám víc prostoru sama na sebe. Kvůli bolestem zad teď taky trochu bilancuji nad tím, že bych zkusila něco zcela nového, co by mi doplnilo moje dosavadní zaměření.
Ve své profesní dráze jsi tedy vyzkoušela práci na volné noze i spolupráci s agenturami. Co ti obě zkušenosti daly a v čem se podle tebe nejvíce liší? Máš dnes některému z těchto způsobů práce blíž?
Markéta: Myslím, že to, jestli člověk pracuje na sebe, nebo pro agenturu, která ho zaměstnává, má obrovský vliv na hodnoty, o kterých jsem už před chvílí mluvila. Jako freelancer si buduji svou značku a mohu ovlivnit, jací klienti se na mě obrací. V roli agenturního grafika jsem se snažila o balanc mezi tím, co je v souladu se mnou, a představami klienta, potažmo agentury. Ale jestli se to opravdu povedlo, už šlo tak trochu mimo mě. O to víc se ale snažím jako freelancer dělat všechno proto, abych se pod svou práci mohla podepsat a klient se rád vracel nebo mě doporučil. Tak nějak mi na mé tvorbě mnohem víc záleží, i když je to někdy víc osobní, a to je fajn. Tohle vnímám jako zásadní změnu oproti práci pro agenturu. A musím říct, že mi to vyhovuje víc, i když to s sebou nese další povinnosti, jako třeba to, že kromě samotné tvorby musí člověk pokrýt další agendy týkající se vlastního businessu.
Živíš se tedy nyní naplno designem?
Markéta: Ano, design je mou hlavní a zatím jedinou obživou.
Je to náročný způsob obživy? Jaké výzvy to přináší?
Markéta: Konkrétně profese grafického designéra je určitě poměrně náročná, pokud v ní chcete podnikat stejně jako ve všech ostatních odvětvích. Ale pořád je spousta uplatnění v grafických studiích či jiných agenturách a firmách. Zároveň si myslím, že je to obor, který i přes rostoucí technologie a nastupující AI bude pořád potřebný i z hlediska lidské práce, protože se pořád jedná o duševní činnost a zároveň určité řemeslo. Nástrojem je vám přitom pouze počítač s balíčkem programů, takže ji můžete dělat odkudkoliv, kde se můžete píchnout do sítě.
Za další výhodu a zároveň nevýhodu při této profesi považuji to, že se člověk dokáže často ponořit do tvůrčího procesu a může snadno zapomenout na všechno okolo. Já jsem třeba dospěla do fáze, že si musím nastavovat pravidelné budíky, které mi připomenou, že se mám třeba protáhnout, napít nebo jít vyčůrat. :)
Za největší výzvu však považuji to, aby si designér udržel svůj hnací motor. Myslím, že nemálo designérů se někdy setkalo s tvůrčí krizí či vyhořením. Práce nemusí být pořád skvělá, kreativní a zábavná. Pocit vyhoření je ale dost nepříjemná věc a recept proti němu je možná udržet si nějaký rozumný balanc mezi tím, co mě naplňuje, a tím, co mě třeba tak úplně nebaví.
Co tě na tvé profesní cestě nejvíce překvapilo?
Markéta: Asi ten první střet s realitou při mých začátcích, kdy po škole člověk zjistí, jak to bylo doposud všechno jednodušší. :) Prostě jenom tvořil, co chtěl a neřešil, jestli mu to zaplatí složenky. Naopak mile mě překvapilo, že se v praxi při obhajobě své práce nemusí člověk zas až tolik obrňovat proti kritice odborníků, se kterou se setkával v době studií, ale naopak prezentuje svou práci jako něco, čeho je součástí sám klient. Vzniká tam jakési partnerství, no a ten přístup je pak úplně jiný. Častěji se pak setkávám se svou vlastní kritikou. :)
Když tě tak poslouchám, zdá se, že začátky po škole nebyly úplně jednoduché. Co myslíš, že by dnes mladým tvůrcům pomohlo nebo usnadnilo vstup do praxe?
Markéta: Nevím úplně jaká je současná situace, ale přála bych si, aby byla práce mladých a začínajících designérů více podporovaná z finančního nebo alespoň poradensko-administrativního hlediska a ulehčila jim realizaci. Pomohlo by třeba větší propojování s reálnými firmami již během studia. Akademická půda je jedinečným prostředím, které poskytuje prostor a čas na vznik zajímavých projektů. Realita je pak ale mnohdy složitější a spousta projektů tak končí takzvaně „v šuplíku“.
Jaký máš názor na současnou designérskou scénu u nás?
Markéta: Myslím, že máme vynikající typografy, ilustrátory, skvělá a uznávaná studia. Možná bychom ale mohli trochu víc experimentovat, nebát se víc „ustřelit“. V zahraničí občas člověk vidí věci, které by si u nás asi nikdo nedovolil, nebo by to přinejmenším nebylo moc dobře přijato veřejností. Taky vnímám ze své praxe, že chybí často nějaká edukovanost veřejnosti. Například co takový design obnáší, jaká je jeho cena a tak dále. Tady u nás je zvykem, že si každý udělá všechno sám. To je v pořádku, když to někoho baví a jde mu to. Ale amatérismus by se neměl dostávat do profesionální roviny a už vůbec by se neměl stávat normou.
Jaký největší úspěch jsi od doby účasti v soutěži zažila?
Markéta: Řekla bych, že asi lezecký průvodce na Adršpach. To byl takový větší cca devíti-dvanáctiměsíční projekt zakončený porodem. :) Jak už to tak s knížkami a deadliny bývá. Pamatuji si, že ještě v den tisku jsme museli vše zastavit, abychom doplnili chybějící čárku v textu. To asi tak ve zkratce. :) Byla to pro mě nicméně cenná zkušenost nejen v rámci designu, ale i v samotném procesu. Takto rozsáhlý projekt vyžadoval opravdu velkou systematičnost a důslednost. Zahrnovalo to spoustu večerů s autorem, kdy se makalo na korekturách. Obětování volného času po práci, kdy jsem byla už opravdu hodně vyčerpaná. Žádný jiný projekt asi takhle nebolel. Ale myslím, že to stálo za to.
Kdo je pro tebe největší inspirací při tvé práci?
Markéta: Inspiruje mě určitě víc designérů – jak kvalitou jejich výstupů, tak cílevědomostí a pílí. Zmínila bych asi Jirku Berana, který je mým bývalým spolužákem z vejšky, a teď dokonce skoro sousedem (Liberečák). Má za sebou řadu úspěchů, které se projevují i tady u nás na severu. Třeba vizuální identitou pro Severočeské muzeum v Liberci MUZA, nebo pro botanickou zahradu, jsou to prostě skvělé projekty.
Každý tvůrce ale vedle profesních vzorů potřebuje i podporu ve svém okolí. Kdo nejvíce podporuje ve tvé designérské práci tebe?
Markéta: Největší podporu mám ve svém příteli, který mně pomohl v nejtěžším profesním období v posledních letech, kdy jsem se musela rozhodnout, zda se nechám opět zaměstnat anebo přejdu čistě na volnou nohu. Bez plánu, bez stálé klientely, bez větších rezerv. Podpořil mě v těžkém rozhodnutí, a taky ve všem, co to s sebou přineslo. Jsem mu za to opravdu moc vděčná.
Kde hledáš nápady pro svou práci?
Markéta: U mě je to asi trošku jednodušší, ve srovnání s volným uměním, protože je má práce vždy vymezená mantinely klienta. Nemusím tedy čekat, až mě takzvaně políbí múza a vymyslím něco od nuly. Ze vstupních informací se už dá celkem dobře čerpat inspirace, ale samozřejmě záleží, čím se zrovna daná firma či značka zabývá. Zatím se mi ale naštěstí nestalo, že by mě při tvorbě něco nenapadlo. A když to jde někdy třeba ztuha, pomáhá mi si trochu provětrat hlavu v lese, na skalách nebo na kole. Dřív jsem vymyslela spoustu věcí ve vlaku, ale tím už bohužel tak často nejezdím. Bílý papír přede mnou je většinou nejdřív popsaný slovíčky, hesly a později i skicami.
Máš nějaký sen v oblasti designu či umění? Čeho bys chtěla dosáhnout? Máš nějaký vysněný projekt či designérské studio, se kterým bys ráda spolupracovala?
Markéta: Líbilo by se mi možná mít nějaký svůj vlastní produkt či značku, v rámci níž bych mohla realizovat svou volnou tvorbu, zkoušet a experimentovat. Napadá mě teď například Tomski & Polanski, kteří dělají nádherné autorské tisky. Jen bych nemířila tak vysoko. Zkrátka něco, co by mohlo být třeba mojí vedlejší obživou nevázanou na zakázkovou tvorbu.
Na čem právě pracuješ? Jaké jsou tvé plány do budoucnosti?
Markéta: Právě teď si spíš užívám volnějšího období okurkové sezony, ale jinak dokončuji jednu vizuální identitu, která bude myslím i součástí této výstavy. :) Dále plánuji více zapracovat na sebeprezentaci, protože jak se říká, „kovářova kobyla chodí bosa“, tak to jsem bohužel přesně já. Doufám tedy, že až se uvidíme na výstavě, bude mě již možné sledovat i na mém pracovním Instagramu. :)
Kde mohou zájemci vidět nebo sledovat tvou práci?
Markéta: Sledovat mě mohou určitě na mém profilu na Behance, nebo Linkedinu, brzy doufám i na tom Instagramu. :) Narazit na mou práci fyzicky je ale určitě také možné, třeba když si uděláte výlet do Olomouce, kde jsem zanechala nějaký ten otisk (IP Systém, Svět Plodů, OP Cable), Liberce (především Teplárna Liberec) nebo na běžkařských trasách hole Haakon. Když navštívíte nějakou lezeckou stěnu či prodejnu, dost možná tam natrefíte na knihu Adršpach I. :)
Tak to se určitě v rámci výletů budu rozhlížet kolem sebe, abych příště tvou stopu nepřehlédla. Na závěr bych se ještě ráda vrátila k výstavě Mladí a úspěšní II. Co na ní budou moci návštěvníci vidět a proč sis vybrala právě tyto práce?
Markéta: Vybrala jsem práce, které považuji za ty povedenější a především takové, které pro mě byly něčím zábavné či určitou výzvou. Každá z nich mi něco dala.
Adršpach I. – rozsáhlý knižní lezecký průvodce, který obsahuje značné množství popisů cest včetně nákresů, plánků a mapek. Můj koníček se zde propojil s prací, a i když to bylo opravdu náročné, moc mě to bavilo a hodně naučilo. Ten rozhodně nemohl chybět!
Design holí HAAKON – Značka běžeckých a trekových holí z Jizerek. Tohle byla srdcovka, protože práce s tímto klientem byla opravdu radost, jelikož jsem také outdoorák a opravdu si to lidsky sedlo. Práce byla navíc zajímavá z pohledu 2D grafika – vyřešit 3D objekt, návrh včetně výstupu pro výrobu. Ta s sebou nesla spoustu specifik. Byl to jeden z náročnějších klientů, ale nakonec se myslím podařilo vše hezky sladit.
Vizuální identita Feldepl – Přírodní výrobna jablečných produktů z Dolního Vítkova. Jeden z dalších oblíbených klientů, který mi dal důvěru, a já mohla pracovat na takhle pěkném produktu. Osobní přístup pro osobní značku. Obalový design mě baví, práce tedy byla opravdu radost. Momentálně je výroba pozastavena, takže si na realizaci ještě budeme muset počkat.
Vizuální identita Coffee Square – Pro Lednickou pražírnu vznikly obaly včetně celé identity, která zahrnuje ilustraci na míru. Poznáte zámek Lednice? Tento klient mě oslovil sám bez jakéhokoliv doporučení. Při tvorbě jsem mohla mít dost volnou ruku, a proto si moc cením důvěry, kterou mi dal.
Vizuální identita Lion – LION Engineering z Velké Británie byl pro mě sice nepřímý klient, ale mohla jsem být součástí jednání a promýšlení celého brandingu pro tak velkou společnost. Což pro mě byla nová a bohatá zkušenost.
Vizuální identita OP Cable – Pro výrobce kabelů vlastnící celou řadu podspolečností bylo potřeba vymyslet společný symbol, který by vše zaštiťoval. Nakonec se stal hlavní inspirací samotný kabel, který byl uchopen z trochu netypického úhlu pohledu, což dalo vzniknout abstraktnímu geometrickému tvaru. Vymyslel se celý systém barevného rozlišení, který je originální oproti konkurenci. Ukázka toho, jak se takto technický obor může jevit zdánlivě jako nekreativní zakázka. Opak byl ale pravdou.
Značka pro vilu Wellnerova + logo Mohyla – Z doby mého působení v Olomouci mi přistál na stole poměrně atypický úkol, a to vytvoření osobní značky s identitou pro historickou vilu. Miluji výzvy, a tahle mě opravdu bavila. Kromě samotného loga vznikl pattern, který se mohl využít přímo pro podlahu v budově. Odkazuje na tvarosloví funkcionalismu, a je stylizací písmene M. Také návrh sochy před budovou včetně výkresu byl poměrně oříšek. Moc mě potěšilo, že architektonický projekt samotné rekonstrukce vily získal v roce 2022 ocenění Stavba roku.
Tak to se máme na co těšit, je vidět, že máš za sebou opravdu pestrou škálu projektů. Ještě by mě proto zajímalo, jak odpočíváš? Co tě kromě umění či designu baví a nabíjí novou energií?
Markéta: Miluji lezení, je to takový můj životní styl, takže cokoliv, po čem se dá lézt, nejlepší je však vyrazit na pískovcové skály tady u nás v Ráji. Člověk se tam hezky vybojí, takže ho už v běžném životě nic moc nerozhází. I když často se to úplně nedá nazvat odpočinkem v pravém slova smyslu, rozhodně mě to ale nabíjí pozitivní energií, hlavně když je to ve společnosti dobrých přátel. :)
Co tě v poslední době potěšilo?
Markéta: Tak potěšila mě samozřejmě tato příležitost s možností vystavovat své práce, moc si toho cením, děkuji. :) A jinak asi to, že mě brzy čeká stěhování v Liberci do nového, takže se moc těším!
Rozhovor připravila: Julie Vojtková