Jan se dlouhodobě věnuje typografii, tvorbě písma i grafickému designu. 
Ocenění Národní cena za studentský design *GRAND získal před šesti lety za koncept své nové písmolijny Form, kterou tvoří dodnes. 
Koncept písmolijny Form
Koncept písmolijny Form
ROZHOVOR S JANEM
Před šesti lety jsi vyhrál hlavní cenu *GRAND v soutěži Národní cena za studentský design. Zajímalo by mě, jak na to vzpomínáš?
Jan: Moje vzpomínky jsou rozporuplné. Měl jsem tu smůlu, že jsem vyhrál soutěž během covidové pandemie. Předání ceny proběhlo pouze pro kamery, nebyl žádný veřejný ceremoniál. Z výhry jsem měl samozřejmě radost, ale neměl jsem ji s kým sdílet. Nejvíce mě potěšilo, když mi pak soukromě pogratuloval rektor UMPRUM a pozval mě na prosséčko. To bylo mnohem osobnější a příjemnější než předávání cen.


Přibliž prosím čtenářům svou tvorbu. 
Jan: Pracuju na pomezí grafického designu a typografie. Kreslím písmo, upravuju písmo pro klienty, ale dělám třeba i knihy, vizuální styly a weby.


Co ses tedy rozhodl vystavit v rámci expozice Mladí a úspěšní II ? 
Jan: Vystavuju web svojí písmolijny. Koncept webu vznikl právě pro diplomku, se kterou jsem vyhrál cenu za design. V následujících letech jsem písma i web hodně předělával a ladil. Nyní vystavuju to, kam se to vlastně posunulo. A taky to, že je to konečně hotové.


V rozhovoru, který jsi vedl k ocenění s mou předchůdkyní, jsi zmiňoval, že nejtěžší je pro tebe poznat okamžik, kdy je písmo skutečně hotové. Naučil ses za ty roky s tímto perfekcionismem lépe pracovat?

Jan: Ani ne. Naštěstí jsem ale poznal, že to takhle mají skoro všichni, takže v tom nejsem sám. Je to jakési prokletí písmových designerů. Proto mám rád zakázky na písmo, kde se s klientem domluvíme na zadání a já ho pak zpracuju. Je to mnohem přímočařejší, líp se to plánuje. Kreslení vlastních písem je spíš takové neustálé hledání a vracení se.

Co je podle tebe v současné době největší výzvou, pokud se chce člověk věnovat designu či tvůrčí činnosti obecně?

Jan: Pro mě osobně je to ta obchodní stránka, které vás nevyhnutelně potká, pokud pracujete jako freelancer. Musíte se naučit nějak naladit na klienta a poznat, jak s ním pracovat, ale taky občas poznat, že s ním pracovat nechcete. V takovém vztahu vznikají různé situace, které je třeba navigovat. Někdy si stát za svým, jindy trochu ustoupit. Jsem rád za klienty, se kterými spolupracuju dlouhodobě. Tam se ty hrany po čase obrousí a funguje to lépe.



Jakou podporu by podle tebe mladí tvůrci potřebovali?

Jan: Mám pocit, že mladí tvůrci mají dnes podpory dost, ať se to týká školy, či různých institucí. Co mi chybí, je nějaká jednota profesionálů po škole; oborové spolky, unie. Někdo, kdo zvyšuje povědomí o oboru a vytváří prostředí pro jeho rozvoj. Taky mi chybí víc platforem pro setkávání.


A jaký máš názor na současnou designérskou scénu u nás? 
Jan: Česká scéna se na té nejvyšší úrovni dnes může směle srovnávat se zbytkem Evropy. Jsme velice silní v tvorbě písma, díky tomu, že tady máme školu, která to jako jedna z mála na světě vyučuje. Co chybí, je spíš ochota klientů a veřejných institucí investovat do kvality, což tu scénu brzdí. Ale i to se pomalu mění.


Když se podíváš na poslední roky, jak se proměnil trh s digitálními písmy?

Jan: Vnímám a těší mě částečný odklon od korporátních platforem jako myfonts.com a ochota vyhledávat nezávislé tvůrce. Tahle změna je podle mě hlavně díky sociálním sítím, se kterými korporáty neumí pracovat, kdežto malé písmolijny ano. Zajímavou inovaci nabízí i futurefonts.com, kde tvůrci mohou prodávat písma již ve vývoji, a testovat, zda je o ně zájem.


V době tvého ocenění ses zajímal o programování a generovanou grafiku. Jak dnes vnímáš nástup generativních nástrojů a umělé inteligence?
Jan: To je obrovská otázka, na kterou nemám prostor dobře odpovědět. Sleduju to velice dopodrobna a přijde mi super, jak si dneska s pomocí vibecodingu můžete navrhovat vlastní nástroje pro práci s grafikou. Nenechat se svazovat tím, co mi umožňuje aplikace od Adobe, ale jít vlastní cestou. Lidí, kteří tohle dělají, zatím není mnoho, ale ty možnosti tam jsou podle mě obrovské. Na druhou stranu, ta lavina grafického slopu, která se teď vyvalila úplně všude, je spíš k pláči. Doufám, že klienti brzo zjistí, jak moc trapně a levně to vypadá.


Podařilo se ti svůj zájem o programování a generovanou grafiku více rozvinout? 
Jan: Ano, protože mě to baví. Hlavně vývoj webu, kde jsem se posunul víc do kódu, což mi umožňuje přemýšlet lépe o tom, jak bude můj návrh fungovat. Nejraději dělám kompletní projekt webu včetně vývoje. Tím mám pod kontrolou celý proces a můžu experimentovat s detaily. V poslední době také díky vibecodingu pracuji s nástroji pro tvorbu písma tak, že si pro ně kóduji vlastní skripty, které mi šetří čas a otevírají nové možnosti.
 

Všimla jsem si, že ses v poslední době účastnil zajímavého projektu – nové vizuální identity VOX. Jaká byla tvá role v tomto projektu a co ti tato spolupráce přinesla?

Jan: Do projektu jsem vstoupil v druhém kole soutěže jako konzultant a typograf. Mým úkolem bylo prozkoumat možnosti písma v tvorbě loga tak, aby vyhovělo zadání a komentářům odborné poroty. Dělali jsme mnoho návrhů a různě je vylepšovali, než jsme došli k výsledku, který se pak použil ve vítězné prezentaci. Markéta a Martin věděli dobře, co chtějí, zároveň ale respektovali můj pohled, což je základ příjemné spolupráce. Jsem moc rád, že jsem se mohl projektu účastnit.

Máš nějaký sen v oblasti designu či umění? 
Jan: Moc rád bych dělal písma pro použití v architektuře. Něco, kde se pracuje s prostorem a materiálem. To mě dlouhodobě baví a láká.


Na čem právě pracuješ? Jaké jsou tvé plány do budoucna?
Jan: Rád bych, aby se moje nová písmolijna odlepila od země. Těším se na svoje písma v nových projektech. Mám nějaké další rozkreslené designy, na které bych si rád našel čas a dokončil je. Taky mám v hlavě dost dalších, do kterých bych se rád pustil. Určitě chci rozvíjet i samotný web.


Jak odpočíváš? Co tě kromě umění či designu baví a nabíjí novou energií?
Jan: V současné době nemám moc času na odpočinek kvůli malé dceři, která mi zabírá většinu času mimo práci. Hrozně rád bych se vydal objet Česko po hranicích na motorce, to je ale zatím v nedohlednu.

Rozhovor připravila: Julie Vojtková​​​​​​​