Denisa se ve své práci pohybuje na pomezí ilustrace, designu a tvorby ve veřejném prostoru. Propojuje tradiční techniky s digitálními médii a jsou pro ni stejně důležité autorské projekty jako práce s lidmi.
Ocenění Národní cena za studentský design *JUNIOR získala před osmi lety za autorskou knihu Srůst.
Katalog k výstavě vlastních prací Srůst
Katalog k výstavě vlastních prací Srůst
Autorská kniha Četba ze svatého Jana
Autorská kniha Četba ze svatého Jana
Autorská kniha ČD čaj
Autorská kniha ČD čaj
Autorská kniha ČD čaj
serigrafie
Tapety vesmíru v městské knihovně v České Třebové na oddělení Teenspace
Ilustrace dětské knihy Školní bestiář
ROZHOVOR S DENISOU
Před osmi lety jsi vyhrála hlavní cenu v soutěži Národní cena za studentský design. Zajímalo by mě, jak na to vzpomínáš?
Denisa: Cenu jsem získala za svou maturitní práci a bylo to první ocenění, které jsem kdy dostala. Určitě to pro mě byla motivace dál se snažit dělat dobrou práci. Výhra mě tehdy dost překvapila a dodnes si pamatuju, že mě zpětně mrzelo, že jsem toho při předávání ceny moc neřekla, protože jsem na to byla úplně nepřipravená. :) Dnes se už se svou tehdejší prací moc neztotožňuju, ale zpětně vidím, že to byla důležitá součást začátku mé tvorby.
Přibliž tedy prosím čtenářům svou současnou tvorbu. Na co se nejvíce zaměřuješ?
Denisa: Dělám knižní i digitální ilustraci, realizuju projekty ve veřejném prostoru, příležitostně pracuju také na produktovém a grafickém designu a vedu ateliér Artuž, kde připravuju výtvarné dílny pro děti i dospělé. Během studia na FDU LS v Plzni jsem záměrně zkoušela co nejvíce technik a přístupů, od grafických technik přes mozaiku až po 3D modelování a digitální ilustraci. Ať už ale pracuju s jakýmkoliv médiem, vždycky je pro mě důležitá ruční práce, materiál a řemeslo. I v digitální tvorbě hledám cestu, jak tam tuto kvalitu zachovat. Dlouho jsem měla pocit, že bych se měla víc specializovat. Dnes to naopak vnímám jako svou výhodu, protože díky těmto přesahům můžu ke každému projektu přistupovat z různých úhlů a nacházet tak řešení více na míru.
Dnes si spolu povídáme hlavně kvůli připravované výstavě Mladí a úspěšní II. Co ses rozhodla v rámci expozice vystavit?
Denisa: Součástí expozice je samozřejmě moje maturitní práce, která získala Národní cenu za studentský design. Vedle ní vystavuju dvě autorské knihy, které vznikly během studia v Plzni. Na nich je dobře vidět způsob, jakým propojuju různé výtvarné přístupy do jednoho celku. Kniha ČD čaj pro mě byla důležitá i tím, že jsem si při její tvorbě našla cestu ke světu pohádek a fantazie. Ilustrace jsem v ní vytvářela tak, aby nepůsobily jen jako obrazy na stránce, ale připomínaly spíš prostorové nebo divadelní scény.
Vedle autorských projektů vystavuju také část své komerční tvorby. Jsou to ilustrace k dětské knize, omalovánkový sešit o pověstech nebo návrhy tapet pro novou budovu městské knihovny v České Třebové, kde propojuju ilustraci s edukací prostřednictvím témat sci-fi a informatiky.
Proč jsi vybrala zrovna tyto designy, v čem podle tebe dobře reprezentují tvou tvorbu?
Denisa: Vybrala jsem je proto, že to jsou moje oblíbené projekty, ale primárně je na nich vidět střídání digitálních i tradičních technik i proměna témat za posledních 8 let. Ukazují můj pohyb mezi různými médii, která se od sebe dost liší. Všechny projekty spojuje snaha hledat způsob, jak diváka vtáhnout do určitého světa a atmosféry.
Jaké jsou tvé hodnoty jako designérky? Co podle tebe musí dobrý design splňovat?
Denisa: Dobrý design pro mě není jen o jeho vizuální stránce, ale především o tom, jaký vztah dokáže vytvořit mezi člověkem a věcí nebo příběhem. Měl by mít své opodstatnění a přinášet nějakou hodnotu ve formě emocí nebo lepšího pochopení.
Například při tvorbě ve veřejném prostoru je pro mě důležité, aby design dokázal přirozeně zapadnout do konkrétního místa, připomenul jeho hodnoty a pomohl lidem vytvořit si k němu osobní vztah. U ilustrací knih zase vnímám důležitou roli v rozvíjení příběhu. Ilustrace by neměla pouze doslovně zobrazovat text, ale měla by nabídnout další vrstvu významu a nechat prostor pro vlastní představivost čtenáře (pokud nejde o didaktickou ilustraci, kde je názornost záměrná).
Pro mě je to hodně o vytváření vztahů, takže takový design, se kterým se lidé mohou ztotožnit, který v nich otevře vlastní vzpomínky, otázky nebo zkušenosti, případně jim něco nového předá.
V soutěži Národní cena za studentský design jsi tenkrát zabodovala s katalogem k fiktivní výstavě s názvem Srůst: jsme stroje, stačí opravit. V době ocenění byla pro tebe velkým tématem symbióza člověka a stroje. Je to pro tebe stále nosné téma v tvorbě či v životě?
Denisa: Dnes už mě stroje moc nezajímají, co mi ale z této práce zůstalo, je zájem o symbiózu a propojování různých výrazových prostředků, technik nebo příběhových rovin. Digitální technologie jsou pořád významnou součástí našeho každodenního života, ale ve své tvorbě je vnímám především jako nástroj, a ne jako hlavní téma. Čím více jsou všudypřítomné, tím méně mě zajímá jejich samotná podstata a více mě přitahují lidské příběhy a fantazie. Katalog tehdy vznikal propojováním kresby, grafiky, tisku na průhledné fólie i na papír. Právě hledání vztahů mezi různými materiály a výtvarnými přístupy je něco, co mě provází dodnes.
Digitální technologie jsou dnes také běžnou součástí práce grafického designéra. Máš nějakou strategii, jak si od nich odpočinout? Vyhledáváš například více ruční tvorbu, při níž je člověk v přímém kontaktu s materiálem?
Denisa: Přesně tak, ruční tvorba je pro mě důležitým protipólem k počítači. Myslím, že i proto jsem si na vysoké škole vybrala obor zaměřený více na ilustraci a kresbu, přestože jsem na střední studovala grafický design. Dnes mi vyhovuje oba tyto světy propojovat a využívat výhody digitálních nástrojů, ale zároveň si zachovat kontakt s materiálem a řemeslem. Takže nemám potřebu od digitální práce úplně odpočívat, protože se mi tyto dva přístupy přirozeně střídají.
Větší problém pro mě představuje spíš digitální svět v osobním životě, kdy mám tendenci místo odpočinku automaticky sáhnout po mobilu.
Médium knihy je ti stále blízké. Zaregistrovala jsem, že jsi ilustrovala knihu Školní bestiář, řekneš nám prosím, co je to za knížku, a jak jsi k tomu přistoupila?
Denisa: Školní Bestiář je fantazijní příběh o dvou dětech, kterým se ve škole dějí divné a nevysvětlitelné věci. Objevují se v něm pohádkové bytosti, jako jsou skřítci, drak nebo čarodějnice, takže mi byl blízký právě tím, že se pohybuje na hranici reality a fantazie. Při tvorbě ilustrací jsem chtěla tento pocit podpořit i výtvarným zpracováním. Kombinuji v nich realistickou kresbu pastelkami s texturovaným, abstraktním pozadím. Tímhle kontrastem jsem se snažila podpořit dojem narušené, pohádkově ohýbané reality.
Když se ohlédneš za obdobím od získání Národní ceny za studentský design, který profesní nebo autorský krok považuješ za nejdůležitější?
Denisa: Jako nejdůležitější projekt mi vždycky připadá ten nejnovější, protože v něm ještě pořád osobně žiju a přemýšlím, co všechno bych tam ještě mohla udělat jinak a lépe. :) Teď tím jsou ilustrace velkoformátových tapet pro novou budovu městské knihovny v České Třebové. V této knihovně jsem zároveň dva roky pracovala na částečný úvazek, takže jsem měla možnost poznat nejen její návštěvníky, ale taky hodnoty celé instituce a tým zevnitř. Díky tomu pro mě práce nebyla jen návrhem pro anonymní prostor, ale vznikala z konkrétní zkušenosti s lidmi a místem, což byla obrovská výhoda. Po škole mi tento projekt ukázal, jak hodně mě můžou obohatit zkušenosti i mimo samotný obor, a jak důležité je zůstávat otevřená různým podnětům místo uzavření se do jedné úzké specializace.
Vraťme se ještě k období studia. V době rozhovoru k ocenění, který s tebou vedla má předchůdkyně, jsi studovala na Fakultě designu a umění na Západočeské univerzitě v Plzni obor Ilustrace grafika. Jak zpětně vzpomínáš na zde prožitá studentská léta?
Denisa: Na fakultě jsem strávila celkem šest let, během kterých jsem absolvovala bakalářské i magisterské studium a měla možnost vyjet taky na Erasmus do Polska a Itálie. Tohle období je určitě jednou z nejdůležitějších částí mého tvůrčího vývoje. Hlavně proto, že jsem měla prostor zkoušet různé přístupy, techniky a postupně si hledat vlastní směr. Vedoucí našeho ateliéru byl profesor Mikoláš Axmann, který nás učil nejen řemeslu, ale také přemýšlet nad tím, jak uchopit téma a zasadit dílo do širšího kontextu. Ukázal mi, že v umění je důležitý osobní pohled autora stejně jako prostředí a situace, ve které dílo má existovat.
Živíš se nyní naplno designem? Co je podle tebe v současné době největší výzvou, pokud se chce člověk věnovat designu či tvůrčí činnosti obecně?
Denisa: Naplno se zatím designem neživím. Po dokončení školy jsem dva roky pracovala ve zmíněné knihovně, kde jsem se věnovala také besedám se školami a tvorbě programů pro děti. Vedle realizace výtvarných zakázek a ilustrací se věnuju rovněž lektorování výtvarných kurzů.
Myslím, že současná realita mnoha začínajících umělců často vypadá právě jako kombinace různých činností a hledání rovnováhy mezi finanční stabilitou a vlastní tvorbou. Největší výzvou je pro mě přepínání mezi různými projekty a rolemi, ale taky hledání rovnováhy mezi vlastním autorským přístupem a potřebami konkrétního zadání.
Zmínila jsi, že se kromě zakázek věnuješ také lektorování. Právě z této zkušenosti vznikl i ateliér Artuž. Založila jsi jej se svou parťačkou v České Třebové. Je to podle mě moc hezký projekt. Představíš prosím čtenářům, co je jeho náplní a komu je určen?
Denisa: Ateliér jsem založila se svou kamarádkou Markétou Doležalovou, se kterou jsme se původně potkaly při mém školním projektu zaměřeném na zapojení dětí do tvorby ve veřejném prostoru. Tu jsem tehdy oslovila, protože pracuje na základní umělecké škole. Z této spolupráce postupně vznikla velkoformátová malba s dětskými kresbami na štítové stěně českotřebovské ZUŠ a zároveň myšlenka pokračovat v nějaké další výtvarné spolupráci.
Obě jsme se věnovaly lektorování výtvarných kurzů v různých institucích, a tak jsme se rozhodly vytvořit vlastní prostor, kde bychom mohly propojit umělecké vzdělávání s komunitním setkáváním. Artuž právě teď funguje prvním rokem a jeho hlavní myšlenkou je vytvořit místo, kde se propojuje svobodné tvoření s kvalitním výtvarným vedením.
V ateliéru pořádáme různé výtvarné kurzy pro děti i dospělé. Protože máme každá dost jiný výtvarný přístup, dobře se doplňujeme. Já se věnuju především grafickým technikám, mozaice a kresbě, zatímco Markéta vede akvarel, kyanotypii nebo suchý pastel. Děláme také semestrální dětské kurzy, ve kterých se dětem snažíme představit co nejširší svět technik. Důležité pro nás je, aby děti našly vlastní způsob vyjádření, nebály se experimentovat a měly z tvorby radost.
Jaké to je přejít z role studentky do role lektorky? Naučila ses díky vedení workshopů něco nového sama o sobě jako o autorce?
Denisa: Je to hodně jiné. Uvědomila jsem si, že když si člověk myslí, že něco umí, ještě to neznamená, že to umí dobře předat dál. I techniky, kterým se několik let věnuju, jsem si před kurzy musela znovu nastudovat a pochopit je z jiného úhlu, abych je dokázala smysluplně vysvětlit ostatním. Zároveň mě právě tohle na lektorování baví, že mě to nutí učit se komunikovat o věcech, které jsou pro mě v tvorbě často intuitivní.
V čem je specifická a obohacující práce s dětmi?
Denisa: Práce s dětmi je specifická hlavně jejich otevřeností a odvahou. Často přicházejí s nečekanými řešeními a jejich způsob přemýšlení je pro mě inspirací. Při přípravě lekcí často objevím nové techniky nebo kombinace postupů, které bych jinak asi nezkusila, a které se později třeba promítnou i do mé vlastní tvorby. Zároveň mi kontakt s dětmi pomáhá lépe chápat jejich svět a způsob uvažování, což využívám i při tvorbě ilustrací. Lépe si díky tomu uvědomuju, co děti zajímá, jak vnímají příběhy a co je dokáže vtáhnout.
Na který svůj výtvor jsi nejvíce hrdá?
Denisa: Jedním z mých nejoblíbenějších je mozaika Přístav. Vznikla během mého Erasmu v Itálii. Baví mě na ní, jak je haptická a že má člověk tendenci na ní pořád sahat. Motiv zobrazuje zvláštní setkání člověka s rybou, která působí mírumilovně, ale zároveň je trochu nebezpečná díky ostnům, kterými může zranit. Baví mě tyto situace, kdy se dvě rozdílné existence jen pozorují a snaží se navzájem pochopit.
Kde hledáš nápady pro svou práci?
Denisa: Je to dost různé. Například ilustrace do knihy Školní bestiář vznikly částečně díky workshopu streetartu v Litomyšli, kde jsem se učila pracovat se spreji. Tuto zkušenost jsem potom propojila s kresbou pastelkami a hledala způsob, jak tyto dvě techniky spojit do jednoho výrazu. U mozaiky Přístav mě zase inspirovalo konkrétní místo: dok, kolem kterého jsem každý den procházela cestou do školy. Při tvorbě charakterů pak často vycházím z různých drobností, které potkávám kolem sebe: ze struktury omítky na zdi, výrazné barvy zvířete nebo zvláštního tvaru. O svých nápadech často mluvím s přítelem a společně je zkoušíme rozvíjet nahlas. To mi také hodně pomáhá uvědomit si souvislosti nebo směry, kterými se projekt může vydat.
A když se podíváš ještě o kus dál do budoucna… Máš nějaký sen v oblasti designu či umění?
Denisa: Chtěla bych se věnovat projektům ve veřejném prostoru a architektuře, kde se propojuje autorská tvorba s konkrétním místem a lidmi, kteří ho využívají. Zároveň bych si přála rozšiřovat svou ilustraci i mimo knižní tvorbu, například směrem k hernímu designu, digitálnímu prostředí nebo UI designu, kde mě láká tradičním uměleckým přístupem zlidšťovat chladnou logiku funkce a zase dovolit osobnější vztah, tentokrát v digitálním prostředí.
Kde mohou zájemci vidět či sledovat tvou práci?
Denisa: Teď přes léto můžete mou tvorbu vidět na skupinové výstavě Mezisvěty v Městské galerii ve Vysokém Mýtě. Můžete si také udělat výlet do knihovny v České Třebové, kde najdete moje velkoformátové tapety na oddělení Teenspace a ilustrace na dětském oddělení.
Moji další tvorbu i kontakt najdete na mém webu www.denisavanova.com. Sdílím ji také na Instagramu @denisavana_.
Co tě v poslední době potěšilo?
Denisa: Že zrovna po dlouhé době zapršelo a vylézají šneci. :)
Rozhovor připravila: Julie Vojtková