Barbora se ve své práci pohybuje mezi grafickým designem, typografií a vlastní autorskou tvorbou. Typické je pro ni odhodlání, s nímž se věnuje dlouhodobým projektům. Do designu vnáší nový pohled vycházející z hlubšího porozumění problematice a pečlivého výzkumu.
Ocenění Národní cena za studentský design *GRAND získala před dvěma lety za projekt Staročeská bastarda Kroniky Trojánské, její rekonstrukce a soudobé řešení.
Staročeská bastarda Kroniky Trojánské, její rekonstrukce a soudobé řešení
Staročeská bastarda Kroniky Trojánské, její rekonstrukce a soudobé řešení
Tričko Bohéma
Book Space
Book Space
Book Space
Letní Shakespearovské slavnosti
Prague Philharmonia, ročenka 32. sezony
Prague Philharmonia, ročenka 32. sezony
Studio barva 25
Studio barva 25
Svatební bastarda
ROZHOVOR S BARBOROU
Před dvěma lety jsi získala hlavní cenu v soutěži Národní cena za studentský design. Zajímalo by mě, jak na to vzpomínáš?
Barbora: Na soutěž vzpomínám moc ráda. V té době, kdy jsem získala cenu, jsem už měla dokončené studium a diplomová práce pro mě představovala spoustu měsíců intenzivní práce, kreslení, zkoušení i pochybností. A když jsem potom práci přihlašovala, brala jsem to hlavně jako příležitost ukázat projekt širšímu publiku a získat zpětnou vazbu od lidí z oboru. To, že moje práce získala to nejvyšší ocenění v soutěži, pro mě bylo milým překvapením i potvrzením, že má smysl věnovat čas a práci tématům, která se možná na první pohled zdají trochu okrajová.
Posunula tě ta zkušenost v něčem dál?
Barbora: Zpětně vnímám, že největším přínosem soutěže bylo to, že mi otevřela nové dveře, přinesla příležitosti k zajímavým spolupracím, mediální prostor, a hlavně mi dala větší jistotu věřit vlastnímu přístupu. Taky mi přijde, že velkým přínosem je pro mě potvrzení toho, že dobrý design nemusí být vždy ten nejhlasitější, ale že to může být i prostě jen poctivě odvedená práce, za kterou stojí jasná myšlenka a dlouhodobý proces. K tomu mi docela chybělo v rámci mého studia dojít.
Přibliž prosím čtenářům svou tvorbu.
Barbora: Věnuji se hlavně grafickému designu, typografii a tvorbě vizuálních identit. Společně s Valerií Kolářovou vedu Studio Barva 25, kde pracujeme na projektech pro kulturní instituce, města i komerční klienty.
Vedle práce pro klienty teď i nově učím grafiku na Multimédiích na VŠE a věnuji se i vlastním volným nekomerčním projektům. Myslím, že právě to mi pomáhá moc nesklouzávat do stereotypu. Každá z těch rolí mě nutí přemýšlet o designu trochu jinak, a to mě ve výsledku velmi obohacuje.
Co ses rozhodla vystavit v rámci expozice Mladí a úspěšní II.? Proč jsi vybrala zrovna tyto designy, v čem podle tebe dobře reprezentují tvou tvorbu?
Barbora: Vybrala jsem projekty, které podle mě dobře plošně ukazují, čemu se věnuji, a na které jsem nejvíce hrdá. Chtěla jsem, aby byla expozice pestrá a ukázala různé polohy mojí práce.
Zároveň představuji i aktuální „novinku“ – připravovanou kolekci svatebních tiskovin, která navazuje na výzkum z mé diplomové práce oceněné v minulosti Národní cenou za studentský design. Hodně jsem se nadchla pro myšlenku přenést inspiraci českou typografickou tradicí do současného produktu a ukázat, že historické písmo může krásně fungovat i v dnešní době. Dalším z vystavených projektů je třeba vizuální identita pro projekt Book Space Českých center v Bruselu, pro kterou jsem vytvořila i autorské písmo. Představuji i naše studiové projekty nebo spolupráci s designérem Pavlem Fuksou.
Co podle tebe musí dobrý design splňovat?
Barbora: Myslím, že dobrý design by měl být především promyšlený a poctivý. Neměl by vznikat jen s představou „aby to vypadalo hezky“ nebo jen kopíroval aktuální trendy, ale měl by mít jasnou myšlenku.
Mám ráda design, který je nadčasový, srozumitelný a má svůj vlastní charakter, nemusí na sebe za každou cenu upozorňovat.
Vnímáš zodpovědnost spojenou s designem? Jak se promítá do tvého uvažování o designu například udržitelnost či design zaměřený na člověka?
Barbora: Ano, zodpovědnost vnímám určitě. Design má mnohem větší dopad, než se může na první pohled zdát. Ovlivňuje, jak lidé vnímají informace, jak se orientují v daném prostoru nebo jaký vztah si vytvoří ke značce, místu nebo instituci.
Udržitelnost vnímám ve své práci hlavně v tom navrhovat věci, které mají dlouhou životnost a nestojí na krátkodobých trendech. Snažím se vytvářet řešení, která budou fungovat i za několik let a nebude potřeba je po chvíli měnit. Myslím, že právě to je jedna z největších forem zodpovědnosti, kterou jako designéři máme.
V soutěži Národní cena za studentský design jsi v roce 2024 zabodovala hned dvakrát – se Staročeskou bastardou Kroniky Trojánské, konkrétně s její rekonstrukcí a soudobým řešením a publikací Femme. Jaký byl osud tvých oceněných designů? Co se stalo s tvou bastardou, už bylo naznačeno, myslíš, že ji dostaneš i k běžným uživatelům?
Barbora: Nejvíc se od té doby posunula právě bastarda. Pořád na ní pracuji a mým cílem je ji dotáhnout do podoby, aby se mohla dostat mezi běžné uživatele. Velký dík za to patří Honzovi Charvátovi z Renegade Fonts, se kterým písmo konzultuji, a společně řešíme jeho další vývoj. Je to dlouhý proces, ale jsem do toho strašně zapálená.
Na práci teď navazuji i novým projektem autorské svatební grafiky, jak jsem zmínila a představila před chvílí.
Ráda bych se jednou vrátila i k samotnému výzkumu a psaní. Během studia jsem si uvědomila, jak moc mě tahle část práce baví a posouvá, jen je teď mnohem těžší najít na ni čas vedle práce, zakázek i vedení vlastního studia. Možná si na to budu muset jednou vytvořit vlastní „studijní pauzu“, protože mám pocit, že v tématu je ještě spousta věcí, které bych chtěla víc prozkoumat.
Femme vnímám trochu jinak. To pro mě byl experiment vzniklý v době, kdy se AI teprve začínala výrazněji objevovat v kreativních oborech. Dnes ji beru jako uzavřený projekt a zároveň zajímavý otisk doby, ve které vznikla.
Tvá diplomová práce mě tehdy zaujala mimo jiné tím, že jsi pojala historické písmo jako inspiraci pro současný typografický návrh. Jak dnes přemýšlíš o vztahu mezi historickým dědictvím a současným grafickým designem? Hledáš v historii stále inspiraci, nebo se obracíš více jinam?
Barbora: Určitě ano, ale není to jediný zdroj inspirace. Díky diplomové práci mám doma doslova šuplík plný historické inspirace, skenů historických tisků a také knihy a další materiály, ke kterým se ráda vracím, když se objeví projekt, kde to dává smysl.
Zároveň se ale úplně stejně inspiruji současným designem, výtvarným uměním, architekturou nebo obyčejnými věcmi, kterých si všímám denně nebo při cestování. Myslím, že nejlepší je zůstat otevřený a nehledat inspiraci jen na jednom místě. Každý projekt si nakonec řekne o něco trochu jiného.
Když se ohlédneš za obdobím od získání Národní ceny za studentský design, který profesní nebo autorský krok považuješ za nejdůležitější? Jsou to sice jen dva roky, ale přesto, co se změnilo?
Barbora: Největší a nejdůležitější změnou pro mě asi bylo uvědomění, že nestačí dělat dobrou práci, ale že je stejně důležité přemýšlet i nad tím, v jakém prostředí a jakým způsobem člověk pracuje. Díky tomu jsem se rozhodla odejít z agentury, kam jsem po škole nastoupila, a s kamarádkou Valerií Kolářovou založit Studio Barva 25.
Na jednu stranu to byl skok do neznáma, na druhou vlastně úplně přirozený krok, všechno k tomu už nějakou dobu směřovalo. Zpětně to beru jako jedno z nejlepších rozhodnutí. Dnes máme možnost budovat studio podle vlastních hodnot, vybírat si projekty, kterým věříme, a dělat design způsobem, který je nám blízký.
Moc gratuluji k založení studia, to je velký krok. Můžeš nám studio a vaše společné projekty ještě trochu více přiblížit?
Barbora: Děkujeme! Studio Barva 25 vzniklo poměrně přirozeně, teď je to právě rok. S Vali jsme si během studia na Sutnarce i při společné práci na prvních projektech ověřily, že se v práci dobře doplňujeme, a chtěly jsme založit studio, kde budeme moct dělat design podle sebe, dobře a poctivě, s důrazem na koncept, detail i dlouhodobou hodnotu.
Věnujeme se hlavně návrhům tiskovin, vizuálních identit, chceme se do budoucna více zaměřit i na vývoj písma a postupně zkoušíme i další polohy, které vyžadují naši klienti. Třeba teď jsme dělaly pro klienta i art direction a produkci focení, to nás strašně bavilo. Nejvíc ale máme rády spolupráci s klienty, kteří design berou jako důležitou součást své značky. Vyhledáváme projekty, kde můžeme být partnerem od začátku, první myšlenky a návrhu, až po finální realizaci. A také máme otevřené dveře novým spolupracím. :)
Tak to přeji studiu všechno nejlepší k prvním narozeninám a ať se mu i vám do budoucna daří. Sama ale vzpomínáš, že dostat se do tohoto bodu nebylo lehké. Co tě při přechodu ze školy do profesionálního prostředí nejvíce překvapilo?
Barbora: Překvapilo mě hlavně to, jak těžké je po škole do oboru vůbec vstoupit. Hledání práce mi trvalo několik měsíců a měla jsem pocit, že ve většině případů jen posílám portfolio do prázdna. Výběrová řízení jsou zdlouhavá, běžná jsou nehonorovaná zkušební zadání, a ne vždy se dočkáte třeba alespoň zpětné vazby. A to je jak moje osobní zkušenost, tak zkušenost mých spolužáků z VŠ, kdy všichni vlastně narážíme na to, že hledání práce v oboru je strašně zdlouhavý proces. Zároveň mi přijde, že v našem oboru je hodně rozšířený systém spolupráce na IČO, který je pro studia pohodlný, ale pro začínající designéry dost nejistý, někdy až likvidační. Myslím, že by bylo skvělé, kdyby se o pracovních podmínkách v designu mluvilo otevřeněji. Když má vznikat kvalitní design, tak nestačí talent, ale je potřeba i prostředí, ve kterém lidé schopní ho tvořit mohou dlouhodobě fungovat a zvládnou se uživit.
A tobě se nyní daří naplno živit designem?
Barbora: Ano, živím se naplno designem a jsem za to moc vděčná. Pracuji na sebe, ve Studiu Barva 25 a taky jsem k tomu přidala učení, což mi dává určitý pevný měsíční finanční základ pro větší pocit jistoty.
Ty začátky nejsou nikdy lehké, zvláště v tvůrčích odvětvích. Jakou podporu by podle tebe mladí tvůrci potřebovali?
Barbora: Důvěru a příležitosti. Mně osobně rozhodně nejvíc pomohli lidé, kteří mi dali šanci, a to hlavně při nebo hned po škole. Třeba designér Pavel Fuksa, se kterým jsme se spojili krátce potom, co jsem dokončila školu. Spolupracuji s ním dál a řešíme spolu už několikátý projekt. Díky jeho důvěře i kontaktům jsem mohla pracovat na zakázkách, ke kterým bych se sama asi jen těžko dostala.
Přála bych si, aby bylo častější dávat šanci lidem na začátku kariéry. Bez té první důvěry se totiž zkušenosti získávají velmi těžko.
U studentského designu ještě zůstaneme. Vyzkoušela sis role porotkyně v rámci Zlin Design Week 2025. Jaká to byla zkušenost stát tak trochu na té druhé straně? Bylo to náročné?
Barbora: Byla to skvělá zkušenost a jedna z těch, které mi za poslední dobu opravdu hodně daly! Zlin Design Week představuje úžasnou příležitost potkat studenty, designéry i lidi z praxe z Česka i ze zahraničí, sdílet zkušenosti a poznat, jak v designu pracují ostatní.
Samotné porotování nebylo jednoduché, protože úroveň přihlášených projektů byla vysoká. Jako porota jsme se ale dokázali shodnout na návrzích, které byly opravdu výjimečné a ocenění si zasloužily.
Když se na to takhle s nadhledem podíváš, jaký máš názor na současnou designérskou scénu u nás?
Barbora: Česká designérská scéna je podle mě velmi silná. Máme spoustu kvalitních studií i jednotlivců, kteří dokážou výborně obstát i v mezinárodním kontextu. Baví mě hlavně to, že u nás pořád existuje silná vazba na různá řemesla a důraz na kvalitní zpracování. Prostě „zlaté české ručičky“.
Prostor ke zlepšení vidím hlavně v podmínkách, ve kterých mladí designéři začínají. Máme spoustu talentovaných lidí, ale cesta od školy k vlastní praxi nebo stabilní práci není moc jednoduchá. Pomohlo by víc příležitostí, férovější spolupráce a větší důvěra v mladé tvůrce. Myslím, že právě to může naši scénu dál posouvat.
Když mluvíš o řemeslné práci, připomíná mi to náš první rozhovor, ve kterém jsi zdůrazňovala význam ruční kresby i při navrhování digitálního písma. Jak dnes vnímáš nástup AI v designu?
Barbora: AI vnímám hlavně jako nástroj, který hodně proměnil prostředí, ve kterém pracuji. Sama s ní pracuji omezeně v administrativě a skoro vůbec v samotném designu.
Projekt Femme, ve kterém jsem ji využívala, beru spíš jako takovou časovou kapsli, kniha vznikla v době, kdy se AI začínala výrazněji dostávat do kreativních oborů, a pro mě to byl spíš zajímavý výtvarný experiment v práci s novými možnostmi.
Myslíš si, že má v tomto ohledu lidská práce své nezastupitelné místo?
Barbora: Nemyslím si, že AI může nahradit samotný proces tvorby. Práce rukama, kresba, skici, přemýšlení nad projektem, rešerše, lidský dotek a přidaná hodnota, kterou designér do projektu promítne, jsou pořád nenahraditelné.
V čem příchod AI tak, jak ji dnes známe, dle tvé zkušenosti proměnil designérskou práci a celkově prostředí, které nás obklopuje?
Barbora: Rozhodně mám pocit, že nekritické používání AI vede spíše k zahlcení vizuálním smogem než ke kvalitnímu designu. Technologie sama o sobě není problém, ale bez znalosti řemesla a schopnosti posoudit výsledek může snadno vést k uniformním a povrchním řešením.
V praxi se s tím setkávám i u klientů. Někteří mají pocit, že AI celý proces zrychlí. Často je to spíš kontraproduktivní, protože naopak je kvůli tomu pak potřeba ještě víc vysvětlovat, proč některé zkratky nevedou k dobrému výsledku. Budoucnost designu proto podle mě nebude stát na tom, kdo umí lépe generovat obrázky, ale na lidech, kteří nad designem dokážou správně myslet, hledat souvislosti a dát výsledku skutečný význam a přidanou hodnotu.
V rozhovoru k ocenění jsi řekla, že ti diplomová práce ukázala hlavně to, kolik toho ještě nevíš. Přetrvává v tobě tento pocit i dnes? Je i proto design pro tebe srdcovou záležitostí?
Barbora: Design mě baví hlavně proto, že v sobě pořád kombinuje objevování a řešení nových problémů. Každý projekt je jiný a nikdy nejde jen o samotný vizuál, člověk se musí neustále učit, ptát se a hledat nové souvislosti.
Pocit, že toho ještě spoustu nevím, ve mně zůstává pořád. Asi je to i jedna z věcí, které mám na své práci ráda, že je znalostmi téměř nevyčerpatelná.
Máš nějaký sen v oblasti designu či umění?
Barbora: Mým velkým snem je mít možnost dlouhodobě pracovat na projektech, které mají smysl a kde je prostor pro kvalitní design i vlastní přístup. Ráda bych se dál a víc věnovala typografii, rozvíjela vlastní projekty a jednou si našla čas vrátit se i k hlubšímu výzkumu.
A na čem pracuješ právě teď?
Barbora: Teď se soustředím hlavně na práci ve Studiu Barva 25, rozvíjíme nové projekty, zároveň dál pracuji na dokončení bastardy a věnuji se i vlastní autorské nekomerční tvorbě. To mě naplňuje a jsem za to, že takhle můžu fungovat, strašně vděčná.
Věřím, že přinejmenším některé čtenáře tvá tvorba zaujala. Kde mohou vidět nebo sledovat tvou práci?
Barbora: Moji práci můžete vidět na webu studia Barva 25 nebo na Instagramu.
Designérská práce je spojená s dlouhým časem za monitorem, jak si od ní odpočineš? Co tě kromě umění či designu baví a nabíjí novou energií?
Barbora: Odpočívám nejraději tím, že trávím čas s partnerem, kamarády nebo rodinou mimo obrazovky, cestováním, procházkami, výlety nebo čímkoliv, co mi dovolí na chvíli vypnout a vnímat věci a lidi kolem sebe. Často právě tam venku dostávám i ty nejlepší nápady. :)
A už tak trochu tradičně se tě na závěr zeptám, co tě v poslední době potěšilo?
Barbora: Víkend na chatě s rodinou, výborná italská pizza, kterou jsem měla minulý týden na dovolené, a krásná kytice, kterou jsem si přinesla z trhů na Jiřáku. :)
Rozhovor připravila: Julie Vojtková